Jeho tým je v čele Metropolitní divize NHL, on sám ale nezažívá žádné parádní časy. Útočník Columbusu Lukáš Sedlák sleduje zápasy buď z tribuny, nebo se na pár minut objeví na křídle čtvrtého útoku. Pevnou pozici pětadvacetiletý Jihočech u Blue Jackets v tuto chvíli nemá.

Jak to nesete?

Když jsem šel do kempu, tak jsem tušil, že budu třináctý útočník. Dostal jsem nějakou příležitost hrát, ale začátek mi moc nevyšel. Pak jsem se zlepšil, celá lajna hrála dobře. Jenže Brandon Dubinsky se vrátil do sestavy a trenér mi řekl, že nemám místo. Že to není kvůli mým výkonům, které už mu přišly lepší, ale kvůli přetlaku v kádru.

Když už naskočíte do zápasu, hrajete devět deset minut. Máte šanci se nějak zlepšovat?

Zápasů je hodně, program je nabitý, takže tréninků není tolik. Ale po každém z nich se snažím zůstávat na ledě, pracovat na různých věcech. Ale to jsem dělal i v prvním a druhém roce v NHL. Pořád se snažím, abych byl lepší.

V minulé sezoně vás zabrzdilo zranění kotníku, v závěru základní části otřes mozku. Takže jste i trochu smolař.

Začal jsem dobře, prvních osm zápasů mi to šlo, udělal jsem nějaké body, ale pak jsem se zranil. A když jsem se vrátil, tak jsem hrál špatně. Nebylo to ono, trochu mě to limitovalo, nemohl jsem pořádně bruslit a ztratil jsem sebevědomí i místo v sestavě. A to se vleče doteď.

Byla to i otázka psychiky, že jste si po zranění tolik nevěřil?

Hlavně jsem se bál udělat chybu a nehrál jsem svůj hokej. Byl jsem moc opatrný a nedělal nic, co mě zdobí. Nevytvářel jsem si šance v útočném pásmu tak jako předtím, ani jsem nehrál tak dobře vzadu.

Co přísný kouč John Tortorella, snažil se vás podržet?

Tam hraje hlavní roli, jak důležitou úlohu máte v týmu. Když jsem se loni vrátil, tak se nedařilo mužstvu a on se snažil pomoct hlavně tahounům. Já pak hrál šest minut za zápas a tam je těžké něco předvést. A když uděláte chybu, tak se složitě napravuje. Bál jsem se něco udělat, ale to je přesně cesta k tomu, že ty chyby přijdou.

Už nejste úplně nejmladší, přicházíte do nejlepších hokejových let, není čas se výkonnostně posunout? Třeba i v jiném týmu?

V pětadvaceti už je to něco jiného. To máte pravdu. Nejsem tady už nejmladší. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Nějaké možnosti vždycky jsou.

Jste pořád v kontaktu s Václavem Prospalem, který jako hráč působil i v Columbusu?

Celé léto jsem trénoval s Budějovicemi, které vede. On se zná s Tortorellou dobře, učil se od něj. Má podobný režim jako my máme tady, takže mě to dobře připravilo na sezonu.

Že by třeba Tortorellovi zavolal a zmínil vás….

To bych nechtěl, aby se za mě Prospal přimluvil. To by nebylo úplně dobře. Každý si tu cestičku musí prosekat sám.

Kudy vede ta vaše? Potřebujete ještě zesílit, zrychlit?

Fyzicky to je dobré. Všechny testy jsem měl výborné, byl jsem druhý nebo třetí z týmu. Takže tam není třeba nic dohánět. Spíš jde o věci na ledě. Tam mi ještě trochu něco chybí a musím na tom pořád pracovat.

Současný rychlý styl NHL vám sedí?

Myslím, že docela ano. My hned jednoduše obracíme všechny puky ve středním pásmu a chceme hrát v útočném. To mi sedí, já rád napadám a získávám puky v rozích. To je pro mě ideální styl.

Columbus vede divizi, ale v play off jste zatím výrazný výsledek neuhráli. Co vám chybí?

Dobrá otázka. My máme snad dva roky po sobě nejmladší tým v lize. Pořád se zlepšujeme, před dvěma lety jsme měli výbornou sezonu, vyhráli jsme šestnáct zápasů v řadě. Ale asi jsme špatně načasovali formu, v play off už taková nebyla a vypadli jsme s Pittsburghem, který pak vyhrál ligu.

A letos jste pro změnu vypadli s Washingtonem, který pak také získal Stanley Cup.

Přitom jsme u nich vyhráli první dva zápasy…. Přesto jsme nakonec prohráli 2:4. Ta naše divize je vážně těžká a dostat se přes tyhle dva soupeře v prvním kole je moc složité. My nejsme tým, který má největší hvězdy. Když moc spoléháme na naše technické dovednosti místo toho, abychom hráli tvrdší a agresivnější hokej, tak to asi fungovat nebude.