Myslel si, jak s vervou vtrhne do nové sezony a všem ukáže, že si peníze z nové tříleté smlouvy plně zaslouží. Ondřej Kaše ale v přípravě utrpěl otřes mozku, a start NHL i trápení spoluhráčů z Anaheimu tak sledoval jen z tribuny. Jakmile však dostal od lékařů zelenou, hned předvedl, kolik v sobě nastřádal energie. Poslední důkaz? Tři body z nedělního zápasu s New Jersey.

Bylo těžké skočit na led, když už se blížila pomalu čtvrtina základní části?

Nějakou dobu to trvá, než se do toho člověk dostane, ale pak do toho vlítnete a už ta pauza není ani tak znát.

Takže jste teď zdravý jako řípa?

Cítím se úplně v pohodě, ale ono už to bylo dobré, když jsem šel do prvního zápasu. To jsem už byl stoprocentní.

Jak probíhá taková rekonvalescence po zranění hlavy?

U každého to je jiné. Nejdřív jsem nemohl dělat nic, ale pak tam byl progres. Pomalu jsem si přidával na zátěži, a když mi doktoři řekli, že jsem v pohodě, tak jsem šel do plného tréninku.

O NHL se říká, že už není tak drsná jako bývala. S tím byste asi nesouhlasil, otřes mozku jste neutrpěl poprvé…

Většinou je to o smůle, ale když se podíváte na NHL, tak těch zranění je tam hromada. Já jen věřím, že už mě něco podobného nepotká, chtěl bych se toho vyvarovat.

Hned v prvních zápasech po návratu bylo patrné, že už jste se nemohl dočkat.

Chtěl jsem klukům pomoct, protože se nám zrovna moc nedařilo. V poslední době se ale snažím furt střílet. Chci se víc tlačit do brány, aby to tam padalo.

Zaměřil jste se na střelbu v tréninku?

To se zaměřuju už nějakou dobu každé léto. Tenhle rok jsem na tom nic neměnil.

V minulé sezoně jste dal dvacet branek, je to i teď váš cíl?

Když nestihnete všech 82 zápasů, tak je to trochu problém. Ale k tomu číslu bych se dostat chtěl.

Kouč Randy Carlyle vás několikrát přirovnal ke králíčkovi z reklamy na baterie Duracell. Ostatní už nemůžou a vy létáte mezi mantinely. Líbí se vám tahle přezdívka?

Už jsem si zvykl. Jen se snažím pomáhat s bruslením a napadat, vnést do týmu rychlost.

Ve fyzických testech jste dominoval?

Já nikdy nebyl úplně pomalý, ale až v poslední době jsem se propracoval k té současné rychlosti. Co se týká testů, tak mám pocit, že nějaké sprinty jsem i vyhrál, ale to byl běh, na ledě to je něco úplně jiného.

V poslední době jste se začali sunout tabulkou vzhůru, i když máte pořád dost záporné skóre, dokonce jste na ledě posledních vítězů Stanley Cupu z Washingtonu předvedli obrat z 1:5 na 6:5. Už jste tedy bídný začátek překonali?

Dokázali jsme vyhrát pětkrát po sobě, což pomůže k pohodě. Škoda že jsme v pátek rupli s Carolinou, ale už je tam hodně pozitivních věcí.

Máte tým na Stanley Cup?

To je strašně těžká otázka, vždyť je odehraná jen třetina sezony. Minule jsme základní část zvládli dobře a v play off jsme vyhořeli 0:4 se San Jose.

Váš bratr David se snaží proniknout do prvního týmu Philadelphie přes farmu v AHL, co mu radíte?

Je mu jednadvacet, zase tak mladý není, takže ví, co má dělat. Ono je to o trpělivosti, a pak tu šanci, když vás povolají, musíte využít. My si voláme každý den, snažím se koukat na jeho zápasy. Ale zatím nám v sezoně nevyšlo, že bychom se viděli. Když jsme my ve Philadelphii, tak on je někde pryč.

Anaheim jako destinaci byste s ním asi neměnil, že?

Já věřím, že tady vydržím dlouho. Z Kalifornie se nikomu nechce. Bydlím v Newport Beach hned u vody, i když rybářský prut jsem teda ještě neměl v ruce. Spíš si vyjdu na nějakou procházku. Je tu i hodně kluků z mančaftu, takže společně chodíme na večeře.

V Kalifornii v posledních týdnech řádily ohromné požáry, dotklo se vás to nějak?

Sledovali jsme to, ale to bylo ještě asi dvě hodiny cesty od nás za Los Angeles. Už jsem tu ale zažil, že hořelo dvacet minut od zimáku. V místech, kde bydleli i někteří kluci od nás. Byl vyhlášený stav ohrožení, viděli jsme oranžový opar a kouř byl dost cítit…